Listopad 2015

Recenze: Ostrov lhářů

22. listopadu 2015 v 21:15 | Aires |  Recenze
Autor : E. Lockhart
Počet stran: 264
Nakladatelství: Host, 2015
Anotace:
Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!
Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel - Lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska. Pravda.

HODNOCENÍ: ★★★★

Vítejte v báječné rodině Sinclairových.
V naší rodině nemáme zločince.
V naší rodině nemáme feťáky.
V naší rodině nemáme černé ovce.

Moře pochvalných recenzí, které ji vynáší do nebes. Goodreads kniha roku v kategorii young adult. Kniha ve které je tolik lží, že nevíte, jestli je mezi nimi ukrytý aspoň střípek pravdy. Tohle všechno činí z Ostrova lhářů knihu, na kterou jsem byla nesmírně zvědavá. Takže, co je na Ostrově lhářů tak zvláštního? Všechno. A věřte, že tohle není lež.

Všichni lžou. Tohle úsloví platí v rodině Sinclairových více, než kdekoliv jinde. Své o tom ví Cadence, nejstarší z vnoučat rodiny Sinclairových. Cadence, Gat, Mirren a Johnny. Říkají si Lháři. Všichni jsou stejně staří. Každé léto jezdí na soukromý rodinný ostrov a užívají si prázdniny, slunce a moře. A pak přijde léto, kdy je Lhářům patnáct let. Ten rok se zdá být všechno ještě lepší, než jindy. Pro Cadence je to šťastné léto poznamenané první láskou. Až do té nehody, při které si poraní hlavu. Poté si nepamatuje, co se stalo. O dva roky později se Cadence vrací na ostrov, aby si užila další léto se svými Lháři. Doufá, že známé místo ji pomůže vyvolat vzpomínky...

Neměla bych vám prozrazovat už ani o kousek víc, jinak vám uteče zásadní pointa knihy - moment překvapení. Postupné odhalování pravdy a překvapení je to, na čem tato kniha staví a co z ní dělá originální počin.


Začátek se trochu vleče. Je tu spousta jmen, skákání z minulosti do přítomnosti a pro čtenáře to může být matoucí. Vyplatí se však vytrvat. Musíte si zvyknout na neobyčejný styl psaní, který je dalším důvodem, proč na tuto knihu nezapomenete. Kapitoly a věty jsou krátké, výstižné a jednoduché. Možná až příliš jednoduché. V knize mi chybělo více popisů, abych si dovedla hlavní hrdinku lépe představit. Cadence a ostatní Lháři mi tak přišli stejně vzdálení, jako kdyby oni byli na svém ostrově a já na ně jen mávala ze břehu. O jejich povaze je jasné jen to, že všichni jsou veselí a bezstarostní.

Všichni Lháři mají důležitou roli, ale hlavní postavou a vypravěčkou příběhu je právě Cadence. Z jejího vyprávění je cítit, že nad ostrovem leží za závojem lží nějaký temný stín. Ono tajemství se dozvíte na konci. Závěr je vskutku překvapivý a silný, jako výbuch supernovy. Zahraje vám na city a kvůli němu je při čtení Ostrova lhářů doporučenou výbavou kapesník. Musím ocenit autorčin nápad a propracovanost knihy, protože se jí povedlo vytvořit něco jedinečného. Věřte, že takovou knihu jste ještě nečetli. Chápu, proč Ostrov lhářů oslovil tolik čtenářů. Zaujal i mě, ale na jeho konci jsem nebrečela jako želva, protože jsem s hlavními hrdiny necítila dost velké propojení.

Tohle malé minus si u mě kniha vyžehlila díky tomu, že v ní najdete i několik krásných myšlenek, které ji dodávají hloubku. Ostrov lhářů má zvláštní atmosféru. Tahle kniha je v mnohém jiná. Jestli máte chuť pustit se do čtení něčeho neobvyklého a užít si trochu překvapení a dojetí, Ostrov lhářů je správná volba. A rada na závěr- neočekávejte od ní zázraky. Očekávejte neočekávatelné.

Za recenzní e-knihy děkuji nakladatelství Host.

Recenze: Budoucnost

7. listopadu 2015 v 23:00 | Aires |  Recenze
Autor : Dmitry Glukhovsky
Počet stran: 648
Nakladatelství: Knižní klub, 2015
Anotace:
Evropa v budoucnosti roku 2500. Od doby, co byla poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně regulováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne - a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.

HODNOCENÍ:

Vítejte v Budoucnosti, ve světě, kde smrt přestala existovat. Tisíce let lidé snili o jediném - porazit smrt. Hledali elixíry mládí a přepláceli chirurgy, aby jim vyhladili vrásky. Všechno jen proto, aby zůstali věčně mladí. Až nyní se člověk naučil oklamat stáří a odměnou mu je věčný život.

Budoucnost je zdánlivě dokonalá utopie. Evropa se proměnila v obrovský gigapolis, který pod sebou pohřbil celý kontinent. Hluboko v zemi zapustily kořeny kolosální věže, které se tyčí do několikakilometrové výšky. V útrobách těchto gigantů žijí miliardy lidí. Z kohoutků teče živá voda, díky které nikdo z občanů nestárne. Energie, potraviny, všeho je nadoraz. Země čelí masivnímu přemnožení. Stačí kapka a pohár přeteče.

Hladinu v poháru pomáhá hlídat hlavní hrdina příběhu- Jan Nachtigall. Je jedním ze členů jednotky, která pátrá po nenahlášených dětech. Každé dítě je hladovým krkem navíc, který bude na věčnost vysávat ubývající zdroje. Proto je nutné zavést opatření. Život za život. Trestem za početí dítěte je vzdát se nesmrtelnosti. Janova práce se podobá práci smrtky s kosou a bere ji jako své poslání. Jenže pak dostane úkol, ve kterém naprosto selže…

Připadá vám, že po těchto pár odstavcích už znáte dopředu celou knihu? Nenechte se zmýlit, tohle je jen začátek. Jan rozpoutá lavinu událostí. Na čtenáře se tak valí spousta akce, stupňuje se napětí a do tváře mu dýchá ponurá atmosféra budoucnosti roku 2500.

Dmitry Glukhovsky se zapsal do podvědomí čtenářů díky svému románu Metro 2033. Své další dílo zasadil do odlišného prostředí, a jak se zdá, možná si udělal výlet časem. Jak jinak si vysvětlit, že kráčíme vstříc přesně jeho vizi budoucnosti? Netoužíme snad taktéž po nesmrtelnosti? Autor vás však rychle přesvědčí, že prožít pár tisíc let nemusí být zrovna výhra. Naprostá většina lidí v jeho románu žije na ploše dvakrát dva metry a nikdy neviděla slunce nebo skutečnou trávu.

Glukhovsky dokázal svůj nápad využít naplno a naši budoucnost vylíčil dokonale. S nesmírnou brilantností dovede předvídat, kam až nesmrtelnost může vést. Kniha tak není jen o příběhu Jana, ale najdete v ní i pár filozofických otázek. Co se stane, když popřeme základní pud rozmnožovat se? A jak vypadá svět bez dětí? Ukazuje nám, že smrt k životu potřebujeme. Na věčnost jsme zkrátka moc hloupí, sobečtí a opovážliví.Tento svět je dokonale promyšlený a vsadím se, že kdyby vás napadla jakákoliv otázka, Glukhovsky na ni bude mít odpověď. Zpočátku se vám může zdát, že Budoucnost nečtete, ale že jste v ní uvázli po kolena a těžko se jí brodíte. Jakmile si však zvyknete na styl, kterým je psaná, můžete se do ní opravdu ponořit. Než příběh nabere slušné tempo, chvilku to trvá, ale věřte, že se vám brzy dostane pod kůži. Těšit se můžete i na otevřený a překvapivý konec.

Budoucnost určitě nadchne každého milovníka sci-fi. Není to dokonalá kniha. Trpí obezitou z nadměrného rozsahu a hlavní hrdina by se mohl trochu častěji usmívat. Ve výsledku je to však zdařilá ukázka toho, co se stane, když se lidstvo rozhodne vyzvat smrt na souboj. Nenechte se odradit zmíněnými negativy a raději se přesvědčte sami, že patří mezi to nejlepší, co se v tomto žánru urodilo.