Prosinec 2015

Recenze: Krajina plná stínů

31. prosince 2015 v 21:22 | Aires |  Recenze
Autor: Meg Cabot
Série: Mediátor, 1.díl
Počet stran: 192
Nakladatelství: Knižní klub, 2004
Anotace:
Svět šestnáctileté středoškolačky Susannah se hemží duchy, zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly do "země stínů". Pomoci jim mohou "mediátoři", lidé se schopností zesnulé vidět a hovořit s nimi. Suze je jinak normální 16 letá středoškolačka, která se musí vyrovnávat s matčiným sňatkem, přírůstkem tří nevlastních bratrů, stěhováním z New Yorku do Kalifornie a změnou školy...

HODNOCENÍ:
★★★★★

Už jste někdy měli pocit, že jste z nějakého žánru nebo série vyrostli? Přesně takový pocit jsem měla z knih Meg Cabot. Krajina plná stínů, první díl série Mediátor, mě však přesvědčila, že jsem se spletla.

Šestnáctiletá Susan Simonová viděla svého prvního ducha, když jí byly dva roky. Od té doby se její svět hemží duchy, kteří potřebují pomoc. Susan patří mezi Mediátory, kteří mají zbloudilé duše převádět na druhý břeh do Krajiny stínů. Dokáže hovořit se zesnulými a ti chtějí, aby za ně řešila jejich problémy, které je drží na tomto světě. Věřte, že poslat takového ducha, tam kam patří, není vždy úplně jednoduché...

My jsme stráž, která stojí u brány mezi světy.
My jsme ti, kteří pomáhají ztraceným duším najít cestu, z níž sešly...

Zjistí to i Susan poté, co se přestěhuje se svou rodinou do slunné Kalifornie. Doufá, že tu začne nový život. Jenže hned první den zjistí, že její pokoj obývá mrtvý mladík Jesse a ve škole straší nebezpečný duch školačky Heather, která je plná zuřivosti. Tu si hodlá vybít na Susan, která se stane terčem její pomsty. Brzy se stává smrtelným nebezpečím pro celou školu a Susan je jediná, kdo ji může zastavit. Ještě, že má schopnost dotknout se ducha a pokud je to potřeba, nakopat mu zadek.

A tak jsem poznala první duchařský pravidlo: vidím je jenom já. No jasně, jsou lidi, co je vidí taky. Jak by jinak mohly existovat domy, kde straší a duchařský historky? Ale je v tom rozdíl. Oni vidí jednoho ducha. Já je vidím všechny.

O Mediátorovi se říká, že to je série, která si získá srdce každého, kdo si ji přečte. Nevím, jestli to platí stoprocentně, ale u mě to rozhodně zafungovalo. Je chyba myslet si, že Mediátor je jen pro mladší čtenáře. Na lepší duchařinu těžko narazíte. Susan si snadno oblíbíte. Je vtipná, drzá a rozhodně to není žádná křehotinka.Kniha je navíc psaná tak poutavě, že vás od prvních stránek vtáhne do děje a budete mít pocit, jako kdybyste se Susan vše opravdu prožívali. Společně s ní se vám srdce rozbuší, když k ní do pokoje zavítá Jesse, mrtvý kovboj, který je i po smrti pořád sexy. Možná tomu nevěříte, ale Jesse vás okouzlí svým šarmem. Sympatické postavy jsou na knize nesmírně důležité a Susan i Jesse mi rychle padli do oka.

Nevěděla jsem, jak bych se cítila, kdyby mě měl poprvé políbit někdo, kdo už není naživu, ale chápejte, člověk si někdy nemůže moc vybírat.

Kniha si mě získala i tím, že díky ní si můžete odpočinout od spousty klišé. Tohle není žádná ohraná písnička. Není tu milostný trojúhelník, ani další katastrofické jevy. Žádná temná minulost, žádní sirotci, žádné zbytečné natahování děje. V knize je jen to, co v ní opravdu má být.

Mediátor je vítaná úleva. Při čtení se můžete jednoduše bavit a to, že vám budou cukat koutky je zaručené. Kniha je psaná hovorově, z pohledu Susan a její humor je tím nejlepším kořením.Dostatek akce, napětí, hlavní hrdinové a skvělé hlášky, které knize dávají ten správný šmrnc, dělají ze čtení nevšední zážitek. Jestli vás kniha aspoň trochu zaujala, neváhejte a pusťte se do shánění této jinak nesehnatelné série. Nezbývá, než věřit v zázraky a doufat, že se dočkáme nového vydání.

Pamatuji si vás všechny

20. prosince 2015 v 0:02 | Aires |  Recenze
Autor : Yrsa Sigurdardóttir
Počet stran: 320
Nakladatelství: Metafora, 2015
Anotace: U ledového islandského fjordu leží vesnice duchů...

Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí.

HODNOCENÍ:


"Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli..."

Uprostřed islandské ledové divočiny leží opuštěná vesnička Hesteyri. Pokud se tam někdy vypravíte, buďte ve střehu a nepotulujte se nocí. Tohle místo skutečně existuje a možná tu najdete i dům, kterému je lepší se vyhnout. Mrtví tu jsou neklidní a pamatují si více, než bychom si přáli. Starý prázdný dům, se stane výzvou pro trojici přátel. Gardar, jeho manželka Katrin a kamarádka Líf, se rozhodnou domek zrenovovat. Malování zdí a vytrhávání podlahy, ale nebude to nejhorší, co je tu potká...

Brzy se začnou dít podivné věci. Vrzající podlahy, mokré stopy, mušle přinesené odnikud a záhadné kříže, trojici hlavních hrdinů nedají spát. Z islandské pustiny není úniku, na opuštěném místě jsou úplně sami. Nebo snad ne? Jejich strach roste, a tím to teprve začíná. Nocí se potuluje přízrak záhadného chlapce a ze začátku pouhý mráz v zádech se změní v jistotu, že jsou ve skutečném nebezpečí.

Mezitím ve městě psychiatr doktor Freyer společně s policistkou Dagný vyšetřují záhadné vloupání do školky, které souvisí s podivnou sérií vražd. Případ je zavede až ke zmizení Freyerova malého syna a je obklopen spoustou podivných okolností, které vedou hlouběji do historie. Co mají všechna záhadná úmrtí napříč časem společného?

Hoch stál jako zařezaný a drobnýma rukama svíral popruhy školní brašny.
"Nechoďte na zlý místo. Nevrátíte se."

Tahle kniha byla mé první seznámení se severskou krimi. Počáteční nejistotu, nahradilo nadšení. Jestli jsou všechny knihy tohoto žánru takové napínavé lahůdky, tak už chápu, proč si získal srdce tolika čtenářů. Pamatuji si vás všechny není klasická krimi, ale skoro čistokrevná duchařina. A ta opravdu stojí za to. Pokud se odvážně pokusíte číst knihu před spaním, garantuji vám, neklidné sny. Kniha je napínavá a občas vám z ní bude běhat mráz po zádech. A to je dobře. K pořádné duchařině trocha adrenalinu patří. S hlavními hrdiny se rychle sžijete a vše, jako kdyby jste prožívali s nimi. V nočním tichu budete poslouchat divné zvuky a ohlížet se, jestli vám někdo nestojí zády. Nebojte se, není to krvavý horor, to jen autorka umí čtenářům pořádně zabrnkat na nervy. Díky tomu si z knihy odnesete silný zážitek.

Rytmické vrzání, které znali z dřevěné podlahy v domě se náhle opět ozvalo z fotoaparátu. Když pak vyděšený kameraman cosi zašeptal, Gardarovi foťák málem vypadl z rukou." Je v domě."

Kniha staví na napětí. Příběh je vyprávěn ve dvou liniích, kdy se střídají kapitoly popisující události v domě a průběh vyšetřování. Každá kapitola končí takovým způsobem, že nebudete mít klid, dokud nezjistíte, co se dělo dál. Čtení vám rychle utíká a knihu slupnete na posezení. Příběh je propracovaný a na nedostatek akce, napětí a záhad si nemůžete stěžovat. Při čtení vám sami od sebe vyskakují vizuální představy. Ano, tahle kniha by byla prvotřídní film s klasickými lekačkami - tma, strašidelné zvuky a ruka na okně.

V tu chvíli ji srdce na okamžik vysadilo. Ačkoli byla tma černá a hustá, její oči už ji natolik přivykly, že na skle rozeznala ruku s roztaženými prsty.

Jedinou drobnou chybou je, že hlavní hrdinové v domě si občas počínají nerozumně. Na jejich místě bych si sebevědomě nevykročila do tmy. Budete je tak každou chvilku proklínat, že už zase někam chodí sami, protože tušíte, že se něco přihodí. Ale uznávám, že bez toho by to asi nebyla taková zábava.

Je jasné, že to není kniha pro jemné povahy, ale já jsem si její čtení opravdu užila. Je výborně napsaná a nabídne vám všechno, co můžete od duchařiny očekávat. A jestli se do knihy plánujete pustit a nemáte nervy z ocele, následující řádek nečtěte. Zkuste si vyhledat Hesteyri. Zjistíte, že to je reálné místo a příběh je inspirován skutečnými událostmi. Už se bojíte?

Recenze: Let v oblacích

1. prosince 2015 v 20:29 | Aires |  Recenze
Autor : R.K. Lilley
Počet stran: 350
Nakladatelství: Galatea, 2014
Anotace:
Bianca, letuška první třídy, se vždy považovala za vyrovnanou a racionálně uvažující dívku. I když se díky své práci běžně setkávala se supermodely a filmovými hvězdami, kterým by snad každá holka toužila dělat společnost, Bianca dokázala jejich pozvání odmítnout. Bez problému je za letu ve výšce jedenácti kilometrů, a to na osmicentimetrových podpatcích, s úsměvem obsloužila šampaňským.

Avšak poté co spatřila Jamese Cavendishe, milionáře a majitele několika hotelů, podlomila se jí kolena. Jeho podmanivému tyrkysovému pohledu zkrátka nešlo odolat. Když se ke všemu přičetla i jeho dominantní nadvláda, která jí imponovala, a k tomu příslib rozkoše a bolesti, jež mu četla v očích, nebylo nic překvapujícího, že naprosto ztratila hlavu...

HODNOCENÍ: ★★★

Připoutejte se prosím, čeká nás Let v oblacích, se šampaňským, pěkným cestujícím na palubě a s řadou turbulencí...

Bianca je v oblacích jako doma. Je letuškou první třídy a užívá si svoji vysněnou práci. Obsluhuje filmové hvězdy, milionáře a svým vzhledem zamotá hlavu nejednomu muži. Bianca je ale profesionálka a nechce se do ničeho zaplést. Kromě své kariéry je ještě v jedné věci mimořádně úspěšná - daří se jí vyhýbat se lásce a udržovat si své soukromí. Všechny nabídky vytrvale odmítá, dokud se na sedadlo v první třídě neposadí okouzlující James Cavendish, který je zvyklý dostat vše, co si zamane. A teď zatoužil po Biance, která mu také propadne. Pro Biancu je panem Překrásným, Okouzlujícím, Nedostupným a Něžným. Ale také je Žárlivý a Nenasytný. Nemůže se jí nasytit a tak začíná série vášnivých chvilek ve vzduchu i na zemi...

Autorka vsadila na zajímavé prostředí, které spojila s erotikou. A tak tu máme erotiku v oblacích. Slova vznášet se na křídlech lásky platí v tomhle románu doslova. Jak jste jistě uhodli, Bianca a James Cavendish se postarali, aby tahle kniha nebyla čtení pro stydlíny a puritány. A to vše je opředeno mohutnou vrstvou klišé typu - naivní dívka a bohatý milionář, který musí mít vše pod kontrolou. Musela jsem se na chvilku zamyslet, abych si vzpomněla, odkud tohle znám. No jistě, z Padesáti odstínů a z desítek dalších příběhů. Tenhle scénář je pořád stejný, takže nemám sílu knize vytýkat její ne-originalitu.

Příběh je psaný z pohledu Bianky, která je sympatickou hlavní hrdinkou. Ukáže vám náhled do neobyčejného života letušky. Každá kapitola je nazvaná nějakým přízviskem, které Bianca Jamesovi dala. Z Pana Nenasytného jsem byla brzy přesycená. Jestli o Christianovi z 50 Shades někdo tvrdí, že je majetnický a žárlivý, tak ještě nezná Jamese Cavendishe. Ten to na můj vkus trochu přeháněl. Naštěstí Bianca si nenechá nic líbit a v knize je tak i spousta humorných situací. Nenechá se svým panem milionářem tolik strhnout, jako jiné hrdinky a zůstane sama sebou.

Pokud se smíříte s klišé, zjistíte, že příběh je vlastně příjemně čtivý a s jednoduchou romantickou zápletkou. Nabídne vás přesně to, co můžete od knihy tohoto žánru očekávat. Ve své kategorii patří mezi ty povedenější a tak je dobrou společnicí na dlouhé zimní večery.