Pamatuji si vás všechny

20. prosince 2015 v 0:02 | Aires |  Recenze
Autor : Yrsa Sigurdardóttir
Počet stran: 320
Nakladatelství: Metafora, 2015
Anotace: U ledového islandského fjordu leží vesnice duchů...

Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí.

HODNOCENÍ:


"Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli..."

Uprostřed islandské ledové divočiny leží opuštěná vesnička Hesteyri. Pokud se tam někdy vypravíte, buďte ve střehu a nepotulujte se nocí. Tohle místo skutečně existuje a možná tu najdete i dům, kterému je lepší se vyhnout. Mrtví tu jsou neklidní a pamatují si více, než bychom si přáli. Starý prázdný dům, se stane výzvou pro trojici přátel. Gardar, jeho manželka Katrin a kamarádka Líf, se rozhodnou domek zrenovovat. Malování zdí a vytrhávání podlahy, ale nebude to nejhorší, co je tu potká...

Brzy se začnou dít podivné věci. Vrzající podlahy, mokré stopy, mušle přinesené odnikud a záhadné kříže, trojici hlavních hrdinů nedají spát. Z islandské pustiny není úniku, na opuštěném místě jsou úplně sami. Nebo snad ne? Jejich strach roste, a tím to teprve začíná. Nocí se potuluje přízrak záhadného chlapce a ze začátku pouhý mráz v zádech se změní v jistotu, že jsou ve skutečném nebezpečí.

Mezitím ve městě psychiatr doktor Freyer společně s policistkou Dagný vyšetřují záhadné vloupání do školky, které souvisí s podivnou sérií vražd. Případ je zavede až ke zmizení Freyerova malého syna a je obklopen spoustou podivných okolností, které vedou hlouběji do historie. Co mají všechna záhadná úmrtí napříč časem společného?

Hoch stál jako zařezaný a drobnýma rukama svíral popruhy školní brašny.
"Nechoďte na zlý místo. Nevrátíte se."

Tahle kniha byla mé první seznámení se severskou krimi. Počáteční nejistotu, nahradilo nadšení. Jestli jsou všechny knihy tohoto žánru takové napínavé lahůdky, tak už chápu, proč si získal srdce tolika čtenářů. Pamatuji si vás všechny není klasická krimi, ale skoro čistokrevná duchařina. A ta opravdu stojí za to. Pokud se odvážně pokusíte číst knihu před spaním, garantuji vám, neklidné sny. Kniha je napínavá a občas vám z ní bude běhat mráz po zádech. A to je dobře. K pořádné duchařině trocha adrenalinu patří. S hlavními hrdiny se rychle sžijete a vše, jako kdyby jste prožívali s nimi. V nočním tichu budete poslouchat divné zvuky a ohlížet se, jestli vám někdo nestojí zády. Nebojte se, není to krvavý horor, to jen autorka umí čtenářům pořádně zabrnkat na nervy. Díky tomu si z knihy odnesete silný zážitek.

Rytmické vrzání, které znali z dřevěné podlahy v domě se náhle opět ozvalo z fotoaparátu. Když pak vyděšený kameraman cosi zašeptal, Gardarovi foťák málem vypadl z rukou." Je v domě."

Kniha staví na napětí. Příběh je vyprávěn ve dvou liniích, kdy se střídají kapitoly popisující události v domě a průběh vyšetřování. Každá kapitola končí takovým způsobem, že nebudete mít klid, dokud nezjistíte, co se dělo dál. Čtení vám rychle utíká a knihu slupnete na posezení. Příběh je propracovaný a na nedostatek akce, napětí a záhad si nemůžete stěžovat. Při čtení vám sami od sebe vyskakují vizuální představy. Ano, tahle kniha by byla prvotřídní film s klasickými lekačkami - tma, strašidelné zvuky a ruka na okně.

V tu chvíli ji srdce na okamžik vysadilo. Ačkoli byla tma černá a hustá, její oči už ji natolik přivykly, že na skle rozeznala ruku s roztaženými prsty.

Jedinou drobnou chybou je, že hlavní hrdinové v domě si občas počínají nerozumně. Na jejich místě bych si sebevědomě nevykročila do tmy. Budete je tak každou chvilku proklínat, že už zase někam chodí sami, protože tušíte, že se něco přihodí. Ale uznávám, že bez toho by to asi nebyla taková zábava.

Je jasné, že to není kniha pro jemné povahy, ale já jsem si její čtení opravdu užila. Je výborně napsaná a nabídne vám všechno, co můžete od duchařiny očekávat. A jestli se do knihy plánujete pustit a nemáte nervy z ocele, následující řádek nečtěte. Zkuste si vyhledat Hesteyri. Zjistíte, že to je reálné místo a příběh je inspirován skutečnými událostmi. Už se bojíte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama