Březen 2016

Recenze: Kečupová mračna

30. března 2016 v 18:41 | Aires
Autor: Annabel Pitcher
Počet stran: 272
Nakladatelství: Slovart, 2015
Anotace:
Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on může pochopit její neobvyklý příběh. O jejím tajemství nemá nikdo v okolí ani zdání, přesto se rozhodla svěřit ho papíru, v naději, že tak odčiní své chyby.

HODNOCENÍ: ★★★★
Představte si, že bloudíte knihovnou a najednou vám padne do oka krásná červená obálka. Takhle mi přišla pod ruku Kečupová mračna, která možná mají nic neříkající anotaci, ale pod propracovanou obálkou se ukrývá zajímavý a čtivý příběh patnáctileté Zoe.

Byla jednou jedna dívka, kterou tížilo svědomí. Potřebovala se vypovídat a někomu svěřit své tajemství. A komu jinému se svěřit, než právě někomu, kdo ho má také? A tak začala nešťastná dívka, říkejme jí třeba Zoe, psát dopisy. Kečupová mračna jsou psaná formou dopisů, které patnáctiletá Zoe píše vězni panu Harrisovi. Zoe a pan Harris totiž mají něco společného. On zabil někoho, koho miloval. Ona zabila někoho, koho měla milovat. Jenže on sedí v cele smrti, zatímco Zoe je volná a sama se svými výčitkami.
Trochu mi připomínáte Harryho Pottera. Nepamatuji si, kdy vyšel první díl, jestli to bylo předtím, co Vás odsoudili, ale kdybyste náhodou netušil o co kráčí, Harry Potter měl taky brejle a jizvu jako Vy a taky mu nechodily dopisy. Ale pak zničehonic dostal dopis ve kterém stálo, že je čaroděj a celý jeho život se změnil. Vsadím se, že zatímco v cele čtete tyto řádky, dumáte: Teď mi určitě sdělí, že mám zázračný schopnosti. No, je mi líto, že Vás zklamu, ale jsem normální holka, ne ředitel Bradavic.

Zoe pomalu panu Harrisovi odhaluje svůj příběh, který vlastně začal úplně obyčejně. Říká se - za vším hledejte lásku. V tomto příběhu to platí víc, než kdekoliv jinde. Zoe žije úplně normální život, dokud se neobjeví on. Nebo možná spíš oni? Školní idol a tajemný vtipálek z večírku. Oba Zoe pořádně zamotají hlavu a tím to všechno začíná...
Kniha je psaná chronologicky a v každé kapitole se dozvíte další střípek příběhu. Celou dobu napjatě očekáváte, kdy se dozvíte, co se vlastně stalo. Jak jistě tušíte, to velké odhalení přijde až na konci. Mezitím si můžete lámat hlavu, rvát vlasy a povzbuzovat Zoe, ať už vás moc dlouho nenapíná.
Předtím bych se vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste miloval a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno.

Kniha si určitě získá vaši pozornost a to nejlepší na ní je právě její obyčejnost. Zoe vám rychle přiroste k srdci, protože to je naprosto normální, milá, patnáctiletá holka. Taková, jakou jste možná byly i vy. Škola, láska, kluci, vše se zdánlivě vyvíjí úplně obyčejně. Jen ten konec rozhodně obyčejný není. Ukazuje nám, že i velké a hrozné věci se můžou stát úplnou náhodou a každému z nás.
Kniha je čtivá, chytlavá a obsahuje spoustu vtipných scén. Originální je díky stylu psaní. Je znát, že autorka si pořádně pohrála s načasováním, napětím a vše má promyšlené. Vše má směřovat k překvapivému, dech beroucímu konci. Jenže já jsem ten konec dopředu částečně odhadla. Závěr mě přesto zaskočil, protože je takový hořkosladký.
Chvály už bylo dost. Teď trocha kritiky, protože i tahle kniha má své mouchy. Zoe by především neměla žádného kostlivce ve skříni, žádné temné tajemství, nebýt její hlouposti. I když to nezamýšlela, podle mě si za vše může sama, díky svému chování.
Několik podobných knih jsem již četla a přestože Kečupová mračna nejsou bez chybičky, bavila mě mnohem víc, než třeba Ostrov lhářů nebo knihy od Johna Greena. Kečupová mračna jsou povedená oddechovka psaná s nadhledem a humorem.

Recenze: Pátá vlna

26. března 2016 v 20:48 | Aires |  Recenze
Autor: Rick Yancey
Počet stran: 448
Nakladatelství: Baronet, 2014
Anotace:
Po první vlně zůstala pouze tma. Druhé vlně unikli jen ti šťastnější. A třetí vlnu přežili ti, kterým štěstí uniklo. Po čtvrté vlně platí jediné pravidlo: nevěř nikomu. Teď se blíží vlna pátá a po opuštěné dálnici prchá Cassie před Jinými, bytostmi, které jako lidé pouze vypadají. Jiní se potulují krajinou a zabíjejí na potkání; rozprášili poslední přeživší pozemšťany. Cassie věří tomu, že kdo zůstane sám, ten přežije. Pak se však setká s okouzlujícím a tajemným Evanem Walkerem, jenž je možná jedinou Cassiinou nadějí na záchranu jejího bratra - nebo dokonce jí samotné. Cassie si musí vybrat: mezi důvěrou a beznadějí, mezi vzdorem a kapitulací, mezi životem a smrtí. Vzdát se, nebo se sebrat a jít dál.


HODNOCENÍ: ★★★★


Už přicházejí. Mimozemská invaze se blíží. Za pár týdnů se do našich kin přivalí Pátá vlna, takže je nejvyšší čas, si přečíst její knižní předlohu.

První vlna - Tma
Druhá vlna - Destrukce
Třetí vlna - Nákaza
Čtvrtá vlna - Invaze

Cassie ztratila všechno v den, kdy se na naší oběžné dráze objevila mateřská loď. Byl to začátek konce. Mimozemšťané, Jiní, si přišli pro naši planetu. Nekonal se žádný happyend podle vzoru katastrofických filmů. Zapomeňte na létající talíře, zelené mužíčky, obrovské stroje chrlící smrtící paprsky a epické bitvy se stíhačkami. Pravda je, že jakmile nás našli, byl s námi amen..

Viděli jste je snad stokrát. Vždycky se snesou ve svých létajících talířích nad Tokyo nebo New York, nebo pochodují krajinou v obrovských strojích, které vypadají jako mechaničtí pavouci, a vyhazují vše kolem do povětří. A pokaždé, opravdu pokaždé se lidstvo spojí aby tu hromadu vetřelců porazilo. Taková blbost. Je to asi jako kdyby šváb vypracoval plán, jak rozdrtit botu, která na něj dopadne.

Nejdřív přišla tma. Druhá vlna spláchla vše na pobřeží. Smrtelný virus přežila jen hrstka lidí. Jednou z přeživších je i Cassie. Možná je posledním člověkem na Zemi, ale musí přežít a splnit slib, který dala. Musí se pokusit najít svého malého brášku Sama. Nebude to mít ale jednoduché, všude číhá nebezpečí a nikomu se nedá věřit. Jiní jsou mezi námi a chtějí nás vyhladit. Všechny do jednoho. Jak poznat, kdo je přítel a kdo nepřítel?

Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu tří hlavních postav. Cassie hledá svého brášku, kterého odvezli do vojenského tábora. Shodou okolností se ve stejném táboře účastní tvrdého výcviku i Ben, přezdívaný Zombie. Poslední důležitou postavou je tajemný Evan. O vaši pozornost tak budou soupeřit hned tři zajímaví hrdinové, jejichž osudy jsou propletené. Jednotlivé dějové linky se skvěle doplňují a ukáží vám mimozemskou invazi z různých úhlů pohledu.

Pátá vlna je akční, strhující a převálcuje vás už od první stránky. Snadno vás vtáhne do děje. Připravte se na to, že kapitola vždy končí v tom nejlepším. Díky tomu je příběh ještě napínavější. I když pár slabších, rozvleklých míst se také našlo.
Nešlo jim o to nás zachránit. A nechtěli nás zotročit nebo nacpat do rezervací. Chtěli nás zabít. Všechny.

Kniha se řadí mezi young adult, ale zároveň to je sci-fi jako vyšitá. Mimozemšťané tu nejsou rozkošní skřítci jako mistr Yoda. Nemají slitování a přesně vědí, jak lidem vzít veškerou naději. Z knihy je cítit mrazivá atmosféra a beznaděj. Vše působí realisticky, takže se možná neubráníte pohledu z okna, jestli náhodou už nahoře neletí mateřská loď.

Cassie jako hlavní hrdinka je tak trochu rozpolcená osobnost. Navenek se tváří jako drsňačka, ale uvnitř je to nejistá puberťačka. Občas mi svým chováním trochu lezla na nervy. Mnohem víc mi k srdci přirostli Zombie a Evan. Tihle dva jsou lepší než jakákoliv skautská příručka ,,jak přežít invazi,,. Věřte, že v podobné situaci by jste nikoho jiného po svém boku nechtěli. Oba si poradí téměř se vším.
Dva kluci, jedna dívka. Ano, spočítejte si to. Mám tu tři hlavní hrdiny, takže je jasné, že to bude milostný trojúhelník. Máme tu tedy špetku ode všeho. Trocha lásky, dostatek akce, napětí a překvapení. Velké finále stojí za to, takže hned zatoužíte po dalším dílu.

Od Páté vlny jsem čekala hodně. Má velká očekávání skoro splnila. Avšak jen skoro. Ze začátku jsem byla z rychlého tempa trochu zmatená a pár momentů bylo předvídatelných. Ve výsledku se mi však kniha líbila. Za originální zápletku si autor zaslouží pochvalu a s příběhem si také poradil velmi dobře. Představte si The Walking Dead, nahraďte zombíky mimozemšťany a do toho vypusťte pár teenagerů, kteří se s tím vším musí poprat. Možná to zní jako trochu zvláštní recept, ale u Páté vlny to opravdu funguje.


Recenze: Jiskra v popelu

14. března 2016 v 21:57 | Aires |  Recenze
Autor: Sabaa Tahir
Počet stran: 456
Nakladatelství: Host, 2016
Anotace:
Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod tvrdou nadvládou Válečnického impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii a bude pro ně špehovat, zachrání jejího bratra před popravou.
Elias, nejlepší voják na akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se Zkoušek, nemilosrdné soutěže, z níž má vzejít nový válečnický císař. Když se Laiiny a Eliasovy cesty na akademii zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propojené víc, než by si vůbec dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.


HODNOCENÍ: ★★★★★


Jiskra v popelu nemá svůj název náhodou. Skutečně ve vás zažehne jiskru, která se bude s každou další stránkou rozdmýchávat v plameny, až na konci spálí vaše srdce na prach.

Jiskra v popelu je fantasy, která se odehrává ve světě připomínajícím brutální Římskou říši. Zavede vás do Impéria, země písku, ostrých mečů a chladnokrevných maskovaných válečníků. Země, ve které není místo pro slabé.

Utlačovaný národ, lidé trpící hladem, umírající v otroctví a bez práva na vzdělávání. Takový osud postihne většinu lidí z kdysi mocného národa Učenců. Z tohoto lidu pochází i Laia, která stejně jako ostatní Učenci, žije v neustálém strachu. Impérium plení jejich domy, dělá na ně nájezdy a nikdo před ním není v bezpečí. Jednoho dne si přijdou i pro jejího bratra. A tím začíná její živá noční můra…

Ty jsi Jiskra v popelu. Budeš zapalovat a hořet. Pustošit a ničit. Nemůžeš to změnit. Nemůžeš to zastavit.

Její bratr je zatčen za velezradu a hrozí mu poprava, kvůli podezření, že je spojencem Odboje. Laia je odhodlaná ho zachránit a pomoc hledá právě u povstalců bojujících proti Impériu. Nabídnou ji dohodu: pokud se nechá jako otrokyně prodat na vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, zachrání jejího bratra. Za nebezpečnou misi nejspíš zaplatí životem, ale je její jedinou nadějí na záchranu bratra...

Bitevní pole je mou svatyní. Hrot meče je mým knězem. Tanec smrti je mou modlitbou. Smrtící rána je mým vysvobozením.

Mezitím se Elias, nejlepší voják Šerosrázské akademie, připravuje dezertovat. Od malička byl vychováván k tomu být Maskou, bezcitným elitním vojákem. Své tělo a krev zaslíbil Impériu. Duši mu však dát nechce. Než však stačí utéct, je vybrán jako vhodný aspirant na Zkoušky, z kterých vzejde nový Císař. Zkoušky mají prověřit jeho sílu, ducha, odvahu a oddanost. Prohrát znamená okamžitou smrt. Vyhrát znamená ztratit duši…

Americká autorka Sabaa Tahir ve svém literárním debutu rozehrála velkolepou hru. Souboje na život a na smrt. Intriky a nebezpečí. Prostředí inspirované antickým Římem a hlavní záporná postava, která by si mohla podat ruku s těmi nejhrozivějšími záporáky, jaké znáte.

"Na světě jsou jen dva druhy viny," řeknu tiše. "Jeden z nich je břemeno a ten druhý ti udává směr. Musíš dovolit, aby ti vina sloužila jako něco, co tě pohání. Aby ti připomínala, kým se chceš stát."

Jednou za čas přijde kniha, která předčí vaše očekávání, a nenajdete na ní téměř žádnou chybu. Taková je i Jiskra v popelu. Vystihují ji přívlastky jako intenzivní, fascinující a znepokojující. Mistrně napsaný příběh o lásce, svobodě, vnitřní síle a krvežíznivosti ve zvráceném světě. Autorka se nevyhýbá ani tématům jako je otroctví a násilí.

Kniha je psaná střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů. Zvyšuje to čtivost a napětí. Jakmile se jednou začtete, nemůžete se odtrhnout. Má to i svou stinnou stránku. Po dočtení kapitoly budete chtít ihned vědět, co bylo dál, ale mezitím vás čeká kapitola z pohledu druhého hrdiny. Vše vyvrcholí v závěru. Blížíte se ke konci a jen doufáte, že autorka vše neutne v nejlepším. Končí poměrně uzavřeně, ale přesto finále doslova rozdrtí vaše srdce a konec se dá přirovnat k situaci, kdy vám seberou oblíbenou drogu. Vyčkávání na další díl bude dlouhé.

Život je plný okamžiků, které nic neznamenají. A pak jednoho dne přijde okamžik, který rozhodne o každé následující vteřině. Okamžik, kdy Darin vykřikl - to byl přesně ten okamžik. Zkouška odvahy a síly. A já jsem v ní neobstála.

Hlavní postavy mají hloubku a v průběhu knihy procházejí vývojem. Laia je zpočátku ustrašená, ale časem v sobě najde odvahu. Elias je sympatický již od začátku svým odhodláním nestát se smrtícím nástrojem Impéria. Za zmínku stojí i vedlejší postavy, které mají důležitou roli. Spolu tvoří romantický čtyřúhelník. Možná už zamilované dvojice, ani trojice nestačí, a začalo období čtyřúhelníků. Naštěstí v tomto případě je romantická linka jen v náznacích. Autorka ji dávkuje s mírou.

Snad jediným mínusem je silná návykovost. Jiskra v popelu je imponující debut. Autorka vytvořila svět, který je dokonale reálný. Akční, strhující a návykový příběh s řadou zvratů. Sympatičtí a odvážní hrdinové, které si rychle oblíbíte. To vše v kombinaci s chytlavým a čtivým stylem dostane všechny čtenáře do kolen.

Recenze: Nejtemnější část lesa

9. března 2016 v 17:55 | Aires |  Recenze
indexAutor: Holly Black

Počet stran: 216

Nakladatelství: Knihy Dobrovský- Omega, 2015

Anotace:
V lese leží na zemi skleněná rakev a v ní spí chlapec, který má na hlavě rohy a jehož uši jsou špičaté jako nůž...
Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá.


HODNOCENÍ: ★★★
Když se vydáte do hlubin Carlingského lesa, přejdete zurčící potok, a dojdete až do míst, kde slunce svítí zřídkakdy, narazíte na podivnou věc. Uprostřed palouku leží skleněná rakev a v ní spí chlapec. Z jeho hlavy vyrůstají rohy a jeho uši jsou špičaté jako nože. Leží tam už odnepaměti. Za celou tu dobu se neprobudil. Až jednoho dne…


Nejtemnější část lesa vás zavede do městečka Fairfold, kde žijí lidé bok po boku s vílami a dalšími nadpřirozenými bytostmi. Město i jeho okolí je plné kouzel, které sem lákají zvídavé turisty. V hlubinách lesa však nežijí jen mírumilovné víly, ale i bytosti zlé a nebezpečné. Kdo je neopatrný, ten se v lese zatoulá a padne do pasti z jejich kouzel. To ví i Hazel Evansová, která spolu se svým bratrem vyrůstá ve městě od narození. Hazel a Ben si od pradávna vymýšlejí příběhy o vílím princi ve skleněné rakvi. Sní svůj sen o tom, že jsou udatní rytíři, kteří ho probudí z dlouhého spánku. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil. Jenže jednoho dne je rakev prázdná…


Celý svět se obrací vzhůru nohama. Hazel se musí stát rytířem ze svých fantazií a zachránit svého vílího prince i celý Fairfold. A kvůli následkům svého rozhodnutí musí čelit i samotnému Olšekráli, vládci lesa.


Holly Black u nás není neznámou autorkou. Na svědomí má Kroniku rodu Spiderwicků a novější, neméně úspěšnou, sérii Magisterium. Nejtemnější část lesa je samostatná kniha a je na ní velmi znát osobitý styl autorky. Z knihy přímo sálá atmosféra plná magie. Zpracování víl a jejich světa bylo nápadité a ukáže je vám v jiném světle, jak je ještě neznáte. Autorka umí vše mistrně vykreslit a díky množství popisů si snadno představíte městečko, les i rohatého chlapce, jak spí ve své rakvi ze slz.


V lese leží stvůra zlá,
chytí tě a už tě má,
zatáhne tě do listí,
budeš její kořistí.
Pošle tě na onen svět,
nevrátíš se nikdy…
(užitečná poznámka: neříkejte poslední slovo nebo si pro vás přijde)


Nejtemnější část lesa není pohádka z mechu a kapradí. Možná se trochu tváří jako příběh na dobrou noc, ale opak je pravdou. Celkově je neobyčejně těžké tuto knihu někam zaškatulkovat, jelikož se vymyká ve všech ohledech. Tento příběh je neobyčejný jak dějem, tak i stylem psaní. Pojí v sobě pohádkové vyprávění a young adult. Do pohádek totiž nepatří flirtující teenageři, alkohol a mejdany uprostřed lesa. Hlavní hrdinka je ze začátku přesně taková a kvůli tomu k ní ihned nezahoříte sympatiemi. Naštěstí brzy pobere rozum do hrsti a rytířské dobrodružství může začít.


Sedm roků v našem hvozdě, na výčitky už je pozdě…


Kniha má však i svá negativa. Vše se odehrává pod korunami stromů, mezi potůčky a v malebném lese. Proto obsahuje velké množství popisů, které rozvíjejí představivost, ale občas jsou i únavné. V knize je více popisů, než akce a proto není vyloženě čtivá. Svůj podíl na tom má i fakt, že některé věty jsou dost krkolomné. Do očí vás praští i několik gramatických chyb. Dokonce i samotný děj je občas pomatený a chaotický asi jako vílí rej o noci svatojánské. Je zapletený, rozmotat ho není snadné, ale překvapí vás.


Holly Black kombinuje náš svět s nadpřirozenem, pohádkou, a bujnou fantazií. Do děje vložila i několik menších střípků, krátkých příběhů, které se v něm plynule objeví a které na mě udělaly dojem. Možná není dokonalá, ale Nejtemnější část lesa má svoje kouzlo, které vás donutí zapomenout na její negativa. Je to ta pravá kniha pro všechny čtenáře, kteří mají rádi fantasy, víly a originální příběhy.

Recenze: Serafína

6. března 2016 v 19:52 | Aires |  Recenze
Autor: Rachel Hartman
Série: Serafína, 1.díl
Počet stran:352
Nakladatelství: Fragment, 2013
Anotace: V království Gored žijí lidé s draky v míru už čtyřicet let, vzájemná nedůvěra však přetrvává. Draci jsou schopni brát na sebe lidskou podobu, ale přestože mají neobyčejně pronikavý rozum, lidské emoce jim zůstávají záhadou. Dívka Serafína, nadaná hudebnice, nechová důvěru ani k jedné z obou stran. Když je zavražděn příslušník královské rodiny a podezření padá na draky, v ohrožení se ocitá i její vlastní tajemství, které by ji mohlo stát život… Několik krásných a prosluněných dní se jako mávnutím proutku mění v něco nedefinovatelného, v něco, s čímž se dosud lidstvo nesetkalo.

HODNOCENÍ: ★★★

Království Gored je místem, kde žijí lidé a draci v míru již čtyřicet let. Křehké příměří dodržují obě strany díky smlouvě, kterou s draky uzavřela královna. Teď ale hrozí, že se znovu rozpoutá válka. Důvěrou a mírem zamíchá nevysvětlitelná smrt prince Rufuse.

V této zemi žije i šestnáctiletá Serafína, která slouží jako pomocná skladatelka hudby v hlavním paláci. Jejím životem se line hudba, která je pro ni vším. Má silné nadání svým zpěvem ohromit všechny posluchače. Zdá se, že má před sebou slibnou budoucnost, jenže Serafína si nese své tajemství. Její otec je odborník na mírovou smlouvu. A její matka? Ta byla drak. Serafína je tak míšenec a svůj původ musí před všemi důkladně tajit. Lidé trpí vůči drakům silnou nedůvěrou a pořád v nich koluje nenávist. Jak by se asi zachovali k míšenci? Serafínu vychoval její dračí strýček Orma, na rukou má řetízek šupin a rozumí drakům, což se teď ukáže jako neocenitelné. Někde venku totiž létá drak, který se o příměří moc nestará a pro všechny představuje nebezpečí. A Serafína se společně s princem Lucianem Kiggsem pouští do pátrání...

Serafína má hned tři lákadla, která na mě platí. Prvním je fantasy svět. Druhým jsou draci. Ano, opravdu mám draky v knihách. A draci, kteří mění svou podobu? Vypadají jako lidé a v mžiku se promění v oheň chrlící ještěrky? Tohle si musím přečíst. A čtvrtým, posledním lákadlem je princ Lucian Kiggs. Od přečtení Selekce a anglické fantasy Defy slyším na všechno jako království, princové..a tak.

Lákadel tedy Serafína měla dost. Bohužel z výsledku jsem zklamaná. Začněme postupně. Fantasy svět je opravdu skvěle propracovaný. Má svou historii, pravidla a dozvíte se o něm hodně informací. S radostí bych ale uvítala mapu. Pojetí draků bylo vymyšleno dobře, horší je však samotné provedení. A Lucian Kiggs je snad jediným záchytným bodem, který drží knihu nad vodou.

To ostatní jde totiž ke dnu. Kniha je psaná velmi pečlivým stylem. A to tak pečlivým, že si pomalu přečtete i co měli postavy k obědu a v kolik ráno vstávali. Spousta detailů je podle mě úplně zbytečných. Děj je protáhlý a plyne asi jako stojatá voda v rybníce. Autorka pustí stavidla až někde v polovině knihy a vše se konečně trochu pohne kupředu. Pokud tedy vydržíte a prokoušete se skrz pomalý začátek, vše se zlepší. Přibude více akce a objeví se i pár vtipných situací.

Palec nahoru ovšem za Serafínu a Luciana. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, což je pro mě důležité. Serafína je rozumná a chová se vždy tak, jak považuje za správné. Celkově však kniha patří k těm průměrným. Dobrý nápad, ale trochu promarněný potenciál. Šlo by knihu osekat a zahustit. Serafína je taková pomalu působící kniha. Není to láska na první pohled od první stránky. Potřebuje čas a když se pořádně začtete, nakonec vás začne bavit.

Vychází v březnu

5. března 2016 v 13:02 | Aires |  Kdy co vyjde/vyšlo

Serafína a černý plášť (Serafína #1) - Robert Beatty - CooBoo
Neslyšno - Richelle Mead - Domino
Vězeň noci a mlhy (Vězeň noci a mlhy #1) - Anne Blankman - CooBoo
Smolná sezóna - Moira Fowley-Doyle - CooBoo


Lock a Mori (Lock a Mori #1) - Heather W. Petty - CooBoo
Sochař - Scott McCloud - Jota
Vzestup a pád (Spirit Animals #6) - Eliot Schrefer - Fragment
Měsíc nad Soho (Peter Grant #2) - Ben Aaronovitch - Argo


Pád (Pád #1) - R.J Pineiro - Baronet
Zamilovaná hypnotizérka - Liane Moriarty - Ikar
Závislá na tobě (Fixed #1) - Laurelin Paige - Ikar
Červená lucerna (Katie Maquireová #3) - Graham Masterton - Host