Recenze: Kečupová mračna

30. března 2016 v 18:41 | Aires
Autor: Annabel Pitcher
Počet stran: 272
Nakladatelství: Slovart, 2015
Anotace:
Patnáctiletá Zoe tráví noci neobvyklým způsobem: v zahradní kůlně píše dopisy Stuartu Harrisovi, usvědčenému vrahovi odsouzenému k trestu smrti, toho času v texaské věznici. Je přesvědčená, že jen on může pochopit její neobvyklý příběh. O jejím tajemství nemá nikdo v okolí ani zdání, přesto se rozhodla svěřit ho papíru, v naději, že tak odčiní své chyby.

HODNOCENÍ: ★★★★
Představte si, že bloudíte knihovnou a najednou vám padne do oka krásná červená obálka. Takhle mi přišla pod ruku Kečupová mračna, která možná mají nic neříkající anotaci, ale pod propracovanou obálkou se ukrývá zajímavý a čtivý příběh patnáctileté Zoe.

Byla jednou jedna dívka, kterou tížilo svědomí. Potřebovala se vypovídat a někomu svěřit své tajemství. A komu jinému se svěřit, než právě někomu, kdo ho má také? A tak začala nešťastná dívka, říkejme jí třeba Zoe, psát dopisy. Kečupová mračna jsou psaná formou dopisů, které patnáctiletá Zoe píše vězni panu Harrisovi. Zoe a pan Harris totiž mají něco společného. On zabil někoho, koho miloval. Ona zabila někoho, koho měla milovat. Jenže on sedí v cele smrti, zatímco Zoe je volná a sama se svými výčitkami.
Trochu mi připomínáte Harryho Pottera. Nepamatuji si, kdy vyšel první díl, jestli to bylo předtím, co Vás odsoudili, ale kdybyste náhodou netušil o co kráčí, Harry Potter měl taky brejle a jizvu jako Vy a taky mu nechodily dopisy. Ale pak zničehonic dostal dopis ve kterém stálo, že je čaroděj a celý jeho život se změnil. Vsadím se, že zatímco v cele čtete tyto řádky, dumáte: Teď mi určitě sdělí, že mám zázračný schopnosti. No, je mi líto, že Vás zklamu, ale jsem normální holka, ne ředitel Bradavic.

Zoe pomalu panu Harrisovi odhaluje svůj příběh, který vlastně začal úplně obyčejně. Říká se - za vším hledejte lásku. V tomto příběhu to platí víc, než kdekoliv jinde. Zoe žije úplně normální život, dokud se neobjeví on. Nebo možná spíš oni? Školní idol a tajemný vtipálek z večírku. Oba Zoe pořádně zamotají hlavu a tím to všechno začíná...
Kniha je psaná chronologicky a v každé kapitole se dozvíte další střípek příběhu. Celou dobu napjatě očekáváte, kdy se dozvíte, co se vlastně stalo. Jak jistě tušíte, to velké odhalení přijde až na konci. Mezitím si můžete lámat hlavu, rvát vlasy a povzbuzovat Zoe, ať už vás moc dlouho nenapíná.
Předtím bych se vás nedotkla ani násadou od koštěte, ale teď jsme na stejné lodi. Zabil jste někoho, koho jste miloval a já zabila někoho, koho jsem měla milovat. Oba známe tu bolest a strach a vinu a stovky dalších pocitů, které ani nemají jméno.

Kniha si určitě získá vaši pozornost a to nejlepší na ní je právě její obyčejnost. Zoe vám rychle přiroste k srdci, protože to je naprosto normální, milá, patnáctiletá holka. Taková, jakou jste možná byly i vy. Škola, láska, kluci, vše se zdánlivě vyvíjí úplně obyčejně. Jen ten konec rozhodně obyčejný není. Ukazuje nám, že i velké a hrozné věci se můžou stát úplnou náhodou a každému z nás.
Kniha je čtivá, chytlavá a obsahuje spoustu vtipných scén. Originální je díky stylu psaní. Je znát, že autorka si pořádně pohrála s načasováním, napětím a vše má promyšlené. Vše má směřovat k překvapivému, dech beroucímu konci. Jenže já jsem ten konec dopředu částečně odhadla. Závěr mě přesto zaskočil, protože je takový hořkosladký.
Chvály už bylo dost. Teď trocha kritiky, protože i tahle kniha má své mouchy. Zoe by především neměla žádného kostlivce ve skříni, žádné temné tajemství, nebýt její hlouposti. I když to nezamýšlela, podle mě si za vše může sama, díky svému chování.
Několik podobných knih jsem již četla a přestože Kečupová mračna nejsou bez chybičky, bavila mě mnohem víc, než třeba Ostrov lhářů nebo knihy od Johna Greena. Kečupová mračna jsou povedená oddechovka psaná s nadhledem a humorem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama