Recenze: Heir of Illaria

16. března 2017 v 18:38 | Aires
Autor: Dyan Chick
Počet stran: 265
Vydání: Illaria Publishing, 2017
Vydání u nás: nechystá se
HODNOCENÍ:
Království plné magie. Král nekromant, uchvatitel trůnu. A jedna ztracená dědička z královské krve, která si jde pro to, co jí právem patří.

Tak dlouho, jak si vzpomínám, jsem se bála nekromantského krále. Ovládá království temnou magií a pomocí své nemrtvé armády. Nikdy by mě nenapadlo, že mu zkřížím cestu. Vše se změnilo v den, kdy se mě jeho stráže pokusili zabít.

Království Illaria je již několik let v rukou nekromantského krále. Povraždil královskou rodinu a teď vládne pomocí své temné magie a armády nemrtvých. Wilona žije v odlehlé vesnici spolu se svou babičkou. Nikdy ji nenapadlo, že by mohla být něčím víc, než jen pouhou vesničankou. Vše se ale změní v den, kdy se jí pokusí zabít stráže samotného krále. Najednou ji všichni touží zabít a pronásledují ji. Smrt má doslova v zádech, když na ni král pošle své probuzené mrtvé. Naštěstí se setká s příslušníky odboje, kteří jí prozradí, že je dědičkou trůnu.

Ve skutečnosti je princezna Etta. Jako jediná přežila masakr své rodiny a kvůli svém bezpečí vyrůstala stranou od ostatních. Teď před ní stojí nová role. Má se stát královnou. Je jedinou nadějí svého lidu. Díky své nově objevené magii je i hrozbou pro krále. Dokáže kouzlem zabíjet nemrtvé. Musí se rychle naučit bránit a ovládnout své schopnosti. Dříve, než si pro ni přijde král. Pomůže jí v tom i ohňový mág Ashton, který je mimochodem velmi přitažlivý...

Přímo naproti mně byl masivní gobelín. Ukazoval bitvu mezi dvěma velkými armádami. Zblízka byli detaily ohromující. Mohla jsem vidět krev, zraněné vojáky i jejich výraz v obličeji. A pak mě oslepil ten symbol. Vůdce jedné armády měl kolem krku stejný symbol, jako já. Had požírající vlastní ocas. Proč jsem na sobě měla zakázaný královský symbol?



Představovala jsem si bouřku s blesky a deštěm. Představovala jsem si vítr, jak fouká na travnaté louce. Vztáhla jsem ruce k nebi. Čekala jsem. Nic se nedělo. A pak jsem ucítila studené píchnuté, kapku deště. A další. Zazněl úder hromu. Podívala jsem se na šedé mraky a zasmála se. Udělal jsem déšť. Nejen déšť, ale i bouřku.
Mistr vzhlédl k obloze. "Váš bratr to nedokáže udělat udělat. Nevím, o nikom, kdo to dokáže."
Odstrčila jsem ho z cesty. "Co to má znamenat?"
"To znamená, že by se tě všichni měli bát."

Znáte Kelsey z Královny Tearlingu? Wilona by mohla být její sestřička. Heir of Illaria mi ze začátku neskutečně připomínala Královnu Tearlingu. Nápad je totiž velmi podobný. Obyčejná dívka objeví, že je z královského rodu. Jenže její království jí rozhodně neleží u nohou. Cesta k trůnu bude dlouhá a nebezpečná, se spoustou překážek. Celkem jednoduchá zápletka, nic originálního. Ale fantasy, království a magie, to na mě funguje jako lákadlo.
A zatímco Královna Tearlingu mě neohromila, tato kniha mě pohltila. Wilona je mnohem sympatičtější, než nadutá Kelsey. A ačkoliv je příběh v knize za začátku hodně podobný, brzy nabere trochu jiný směr. Je tu více magie a mě se myšlenka živlové magie zamlouvala. Čtení to bylo vážné čtivé, plné nečekaných zvratů a akce. Navíc knížka končí pěkným cliffhangerem.

Autorka z toho možná mohla vytřískat více. Určitě by šlo si s příběhem ještě více pohrát. Je plný klišé, jako je fakt, že se Wilona za pár dní naučí mistrovsky čarovat a zamiluje se skoro přes noc. Jo, asi by měl někdo poslat sovu do Bradavic a říct jim, že sedm let kouzlení je zbytečné. Tři dny stačí. Trochu nerealistické, občas někde nějaký detail neseděl. Ale přesto mě čtení bavilo. Heir of Illaria je mnohem povedenější sestřička Královny Tearlingu. Je v ní více magie, boje a napětí, sympatičtější postavy, méně nudného žvanění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama